BIM je dnes téměř standardem v projekčních kancelářích, ale jeho skutečné využití v řízení staveb a provozu budov zůstává omezené. Českému stavebnictví nechybějí technologie ani standardy – největší bariérou je lidský faktor a neochota měnit zavedené postupy. O tom, kde se BIM skutečně používá a kde zatím jen deklaruje, hovoří předseda představenstva czBIM Petr Matyáš.
předseda představenstva czBIM – buildingSMART CZ
Vystudoval ČVUT v Praze. Po studiích byl jedním ze zakladatelů společnosti di5 architekti inženýři. Ve více než 20leté projekční praxi se účastnil přibližně 200 projektů pozemních staveb, na kterých působil v různých projekčních a manažerských pozicích. Tyto projekty byly velmi rozmanitého charakteru: administrativní a veřejné objekty, průmyslové stavby, obytné a rodinné domy. Vybrané projekty získaly ocenění: Stavba roku ČR, Best of reality ČR či Projekt roku v oboru facility managementu v rámci IFMA Award. Problematikou BIM se zabývá uplynulých 10 let, kdy společnost di5 architekti inženýři přešla plně na přípravu projektů pomocí BIM technologií. V roce 2014 stál u vzniku a zadání pro vývoj softwaru BIM Point. Od roku 2016 je jedním ze zástupců ČR vyslaným Ministerstvem průmyslu a obchodu v pracovní skupině EU BIM Task Group. Zabývá se mimo jiné přednáškovou činností na téma BIM postupů a technologií. V současné době je aktivně zapojen do implementace BIM v ČR, je členem pracovních skupin Ministerstva průmyslu a obchodu ČR zaměřených na digitalizaci a BIM, pracovních skupin při SFDI a Ministerstvu dopravy a podílí se na tvorbě a připomínkování zákona o BIM.
Reálné nasazení BIM do řízení staveb, rozpočtů či koordinace stále zaostává.
Jak rozšířené je dnes reálné používání BIM v České republice? Máme data o rozdílu mezi deklarovaným a skutečným využitím?
V Česku, a samozřejmě nejenom v Česku, ale obecně ve světě inovací, lze pozorovat výrazný rozdíl mezi tím, co firmy o BIM prohlašují, a tím, jak jej skutečně používají v každodenní praxi. Deklarovaná úroveň využití BIM je často poměrně vysoká, ale skutečné využití se mnohdy omezuje jen na část projektové dokumentace. Nejčastěji jde o 3D model bez hlubší datové struktury nebo návaznosti na další procesy.
Reálné nasazení BIM do řízení staveb, rozpočtů či koordinace stále zaostává, především kvůli nedostatku kvalifikovaných lidí, metodik a zkušeností.
Obecně největší problém inovací vidím v tom, že ve chvíli, kdy jste vázáni zadáním, smlouvou, termínem a rozpočtem, je obtížné na stavbě zkoušet nové postupy. Zájem o to zkusit něco nového by musel být u všech zúčastněných.
Kde je BIM v praxi nejsilnější – u projektantů, investorů, generálních dodavatelů nebo ve veřejném sektoru? A kde nejvíce zaostává?
V současnosti je BIM nejsilněji využívaný u projekčních kanceláří. Celá řada architektonických a projekčních kanceláří standardně pro tvorbu projektové dokumentace používá některý z BIM nástrojů. Velká většina z nich nevytváří „plnohodnotný“ BIM, ale část z nich již ano. Rostoucí tlak panuje také u velkých investorů a generálních dodavatelů. Naopak největší mezery jsou u menších stavebních firem a v části veřejného sektoru.
A je to logické. Architekt, projektant, který je u projektu jako první, se může rozhodnout (pokud zde není jasný požadavek klienta), zda vytvoří plnohodnotný informační model, nebo nikoliv. Stavební firmy mohou plnohodnotně využívat BIM pouze tam, kde je již zpracovaný projekt.
Jaký je rozdíl v přístupu k BIM mezi veřejnými a soukromými zakázkami? Tahá stát digitalizaci dopředu, nebo ji spíše brzdí?
Soukromý sektor zpravidla využívá BIM flexibilněji a s větším důrazem na efektivitu. Ve veřejném sektoru hraje roli legislativa, procesní rámce a někdy slepé plnění úkolu. Chtějí po mně BIM, tak ať je, ačkoliv sám nevím proč. To někdy směřuje k vytváření BIM modelů pro samotné BIM modely, a nikoliv pro větší efektivitu.
Stát podporou standardů (např. BIM mandate) dokáže tlačit trh dopředu. Když hovoříme o úkolech státu v oblasti digitalizace, je potřeba jej vnímat především jako největšího investora a provozovatele staveb v republice a zároveň jako toho, kdo u všech staveb chrání veřejný zájem. Z těchto úkolů plyne zájem státu na digitalizaci stavebnictví.
Ve směru tvorby standardů a legislativy se v posledních letech udělal velký kus práce. Celkově ale platí, že veřejná sféra se rozbíhá pomaleji než soukromé firmy. Ve výsledku tak BIM často funguje jako projekční povinnost, která má malý dopad na řízení stavby či kontrolu nákladů.
Jak moc stavební firmy BIM využívají během realizace stavby?
Reálné využití BIM na stavbě je stále omezené. Mnohé firmy pracují jen s vizualizací nebo koordinací profesí, nikoliv s plně datovým modelem. Ve výsledku tak BIM často funguje jako „projekční povinnost“, která má malý dopad na řízení stavby či kontrolu nákladů.
Když jsme v rámci naší společnosti přecházeli na BIM, přešli jsme na BIM u všech projektů. Pouze tímto přístupem mohu efektivně zvyšovat efektivitu a kvalitu. To stavební firmy nemohou, protože BIM projekty, které by šly do realizace, tvoří stále pouze malé procento zakázek, jež společnosti řeší. I kdyby chtěly při řízení a organizaci staveb více využívat informačních modelů, bude to pro ně znamenat mít různé způsoby řízení projektů na různých stavbách, a to je vždy složité a méně efektivní.
BIM má přinášet efektivitu, ne zbytečná data.
Jaké jsou nejčastější chyby při zavádění BIM?
Mezi nejběžnější chyby patří:
- chybějící vize a nepřipravené procesy,
- nedostatek školení a mentorů,
- očekávání rychlých výsledků: první projekty nikdy nebudou efektivnější s BIM než bez BIM,
- přílišná formalizace, kdy se BIM stává drahým administrativním cvičením.
BIM má přinášet efektivitu, ne zbytečná data.
Je dnes BIM vnímán spíše jako náklad, nebo jako investice?
Záleží na tom, zda firma má vizi, co chce díky BIM dosáhnout. Pokud jí půjde pouze o splnění klientských požadavků, bude to vždy jen náklad.
Rozhodující je, zda firma dokáže s daty aktivně pracovat. Tam, kde se BIM propojí s procesy, se návratnost prokazatelně dostavuje.
Chybí v Česku více technologie, nebo lidé?
Technologií je dostatek, problém je nedostatek zkušených lidí. V tomto směru je největší chybou si myslet, že potřebujeme více BIM specialistů. Ano, potřebujeme v týmech malé procento „BIM specialistů“. To, co ale potřebujeme především, jsou architekti, projektanti, stavbyvedoucí, pro které je BIM běžný pracovní nástroj. BIM není extra profese, je to další dovednost k jednotlivým profesím ve stavebnictví. Lidský faktor je dnes největší bariérou.
Jakou roli hrají malé a střední podniky? Je BIM dosažitelný i pro ně?
Malé firmy mají zásadní roli, tvoří páteř stavebnictví. Dvě třetiny firem mají méně než tři zaměstnance. Pro každou firmu je podstatné, v jaké fázi přistupuje k projektu. Pokud nemá informační model na vstupu u většiny svých projektů, je pro ni velice složité najít příležitosti, které jim informační modely přinášejí. Pro výraznější posun u menších společností vidím jako klíčové sdílení zkušeností a use cases.
Jak se daří propojovat BIM s dalšími digitálními nástroji?
Na to, aby bylo možné propojovat BIM data s dalšími nástroji, potřebujeme otevřená data (openBIM) a open standardy. To je jedním z hlavních témat, kterému se v czBIM (buildingSMART ČR) věnujeme.
Je také potřeba si uvědomit, že proces výstavby trvá řadu let (s ohledem na problémy s povolováním staveb v ČR i desetiletí). Projektů, které prošly BIM od návrhu stavby až po kolaudaci, je stále poměrně málo a k systematickému a efektivnímu propojování systému je zapotřebí zkušenost z realizovaných projektů. Umět si vyhodnotit plusy i mínusy, úspěchy i neúspěchy na jednotlivých projektech a poté se posunout dále v integraci.
Nakolik je české stavebnictví připraveno na digitální dvojčata a provozní BIM?
Digitální dvojčata jsou reálně využitelná jen tam, kde existují kvalitní datové modely a procesy. Český trh se stále nachází spíše v úvodní fázi. Připraveni jsme a existují projekty, které si prošly celým životním cyklem, snad s výjimkou demolice.
Jak je na tom legislativa a státní správa?
Digitalizace stavebnictví vyžaduje stabilní rámec: jednoznačné standardy, povinnosti a podporu implementace, školení, vzdělávání. Současný vývoj jde správným směrem, ale tempo je pomalejší, než by si trh přál. Je potřeba si ale uvědomit šíři problematiky stavebnictví. Od plánování území, projektování, povolování, realizaci až po výrobu materiálů a výrobků pro výstavbu. Každá stavba je unikát s rozdílnými potřebami a vstupy, od bydlení přes administrativu, kulturu, sport, výrobu, infrastrukturu až po jaderné elektrárny. A každý účastník v rámci procesu výstavby řeší jinou problematiku a zcela logicky má jiný pohled na věc. V takto roztříštěném prostředí není lehké najít společnou řeč a směřovat k jednoznačným standardům. V posledních letech se nám to ve spolupráci státní a privátní scény začíná dařit.