REACH ve stavebnictví: Co musí vědět projektant, dodavatel i investor

Nařízení REACH se ve stavebnictví netýká jen výrobců chemických látek, ale stále více i projektantů, dodavatelů, zhotovitelů a investorů. Kde v praxi vznikají největší rizika, proč nestačí spoléhat na informace od jiných článků řetězce a jak se chemická bezpečnost materiálů promítá do výběru výrobků, udržitelnosti i budoucí recyklace staveb? Na otázky redakce odpovídala Monika Šrubařová, CEO a konzultantka ve společnosti sources-matter s.r.o.

Co dnes v praxi znamená nařízení REACH pro stavebnictví a proč by ho neměli vnímat jen výrobci chemických látek?

Na úvod bych ráda uvedla, co znamená nařízení REACH. Jedná se o nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek. Tvoří jádro chemické legislativy EU a reguluje používání chemických látek jako takových, směsí, a také těch, které se vyskytují v předmětech či složených věcech (např. stavební materiály). Ačkoliv jsou právě požadavky na chemické látky v předmětech klíčové, ne vždy se jim v praxi věnuje patřičná pozornost. Jeden z často zapomínaných požadavků je definovaný v článku 33 a ukládá výrobcům a dodavatelům povinnost informovat zákazníky, pokud předmět obsahuje SVHC neboli látky vzbuzující mimořádné obavy (z angl. Substances of Very High Concern) nad 0,1 % hmotnostních.

Kterých stavebních materiálů a výrobků se REACH v praxi dotýká nejčastěji?

REACH se netýká pouze chemických látek a směsí, ale také látek obsažených ve výrobcích. Ve stavebnictví proto dopadá na výrobce stavebních materiálů, dovozce, distributory i firmy, které tyto výrobky uvádějí na trh nebo používají při výstavbě.

Typicky jde o nátěrové hmoty, lepidla, tmely, izolace, podlahoviny, kabely, plastové výrobky, těsnění, kompozity, kovové komponenty nebo vybavení budov. REACH se však může týkat prakticky jakéhokoli stavebního výrobku obsahujícího regulované chemické látky. Příkladem takových látek mohou být těžké kovy (chrom, olovo, kadmium), arsen, ftaláty či tzv. věčné chemikálie – látky PFAS (per- a polyfluorované alkylové látky).

Největší riziko vzniká již v projektové fázi, tedy při návrhu řešení, výběru dodavatelů a následném nákupu stavebních materiálů.

Kde v projektové a realizační praxi vzniká největší riziko, že se povinnosti podle REACH podcení nebo úplně přehlédnou?

Největší riziko vzniká již v projektové fázi, tedy při návrhu řešení, výběru dodavatelů a následném nákupu stavebních materiálů. Právě v těchto etapách je nejefektivnější ověřovat soulad výrobků s požadavky REACH či dalších souvisejících předpisů. Zvýšenou pozornost je vhodné věnovat zejména výrobkům pořizovaným od dodavatelů mimo EU, kde bývá složitější získat spolehlivé informace o chemickém složení a plnění legislativních povinností.

Další významné riziko představují změny materiálů nebo dodavatelů během výstavby, kdy nemusí být znovu posouzena shoda nově použitých výrobků a dostupnost požadované dokumentace.

Jaké chyby podle vás dělají stavební firmy, developeři nebo projektanti v souvislosti s látkami obsaženými ve stavebních výrobcích nejčastěji?

Častým problémem je předpoklad, že soulad s požadavky REACH již ověřil jiný subjekt v dodavatelském řetězci, aniž by si příslušné informace ověřil také odběratel. Pokud se až v průběhu realizace zjistí, že použitý výrobek nesplňuje relevantní požadavky, může dojít ke zdržení projektu, nutnosti výměny materiálu nebo změně dodavatele, což zpravidla znamená dodatečné náklady a organizační komplikace.

Rozhodnutí přijatá již ve fázi návrhu mohou významně ovlivnit chemickou bezpečnost stavby, dostupnost potřebné dokumentace i budoucí možnosti recyklace použitých materiálů.

Do jaké míry by měli architekti a projektanti řešit REACH už ve fázi návrhu stavby a výběru materiálů?

Nařízení REACH se mimo jiné dotýká tzv. následných uživatelů, což jsou subjekty, které používají látky při průmyslové nebo profesionální činnosti. Architekti a projektanti zpravidla nejsou subjekty, na které by dopadaly hlavní povinnosti podle REACH, protože chemické látky, směsi, předměty či složené věci sami nepoužívají ani neuvádějí na trh. Jejich role je však klíčová při výběru a specifikaci materiálů.

Rozhodnutí přijatá již ve fázi návrhu mohou významně ovlivnit chemickou bezpečnost stavby, dostupnost potřebné dokumentace i budoucí možnosti recyklace použitých materiálů. Proto by měli mít alespoň základní orientaci v požadavcích REACH, i když nejsou specialisty na chemickou legislativu.

Jak se REACH promítá do odpovědnosti jednotlivých článků řetězce — tedy výrobce, dovozce, distributora, projektanta, zhotovitele a investora?

Právní povinnosti podle REACH mají především výrobci, dovozci, distributoři a v některých případech také následní uživatelé. Projektanti sice obvykle nemají přímé povinnosti podle REACH, jejich rozhodnutí však zásadně ovlivňují výběr materiálů a chemickou bezpečnost stavby. Zhotovitelé odpovídají za použití schválených výrobků a dodržování podmínek jejich použití. Investoři zpravidla nemají přímé povinnosti podle REACH, stále častěji však požadují informace o chemickém složení výrobků v souvislosti s ESG cíli, certifikacemi budov a požadavky na udržitelnost. Úspěšné řízení souladu proto vyžaduje spolupráci celého dodavatelského řetězce.

Mění REACH způsob, jakým by firmy měly přistupovat k technickým listům, bezpečnostním listům a komunikaci s dodavateli?

Ano, mění. Dokumentace představuje klíčový zdroj informací pro posouzení shody výrobků a látek. Firmy by měly aktivně ověřovat aktuálnost a úplnost poskytovaných informací, důležitá je také komunikace s dodavateli o používaných materiálech, případných změnách složení.

Jak složité je v praxi ověřit, zda stavební výrobek neobsahuje látky vzbuzující mimořádné obavy, a co má firma dělat, pokud tyto informace od dodavatele nemá?

Ověření, zda výrobek neobsahuje látky SVHC, může být poměrně složité, jelikož stavební výrobky jsou velmi komplexní výrobky složené z více materiálů a komponentů (informace o jejich složení mohou být rozptýlené v celém dodavatelském řetězci). Pokud informace nejsou k dispozici, je vhodné je od dodavatele písemně vyžádat. Dodavatelé předmětů a složených věcí obsahujících SVHC nad 0,1 % hm. mají zákonnou povinnost tyto informace poskytovat zdarma, bez úplaty.

Od roku 2021 musí společnosti dle požadavků rámcové směrnice o odpadech tyto látky rovněž oznamovat Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) pomocí portálu SCIP. Tato ohlašovací povinnost se týká všech dodavatelů (výrobců, dovozců i distributorů) předmětů či složených věcí, kteří uvádějí své předměty na trh v rámci Evropského hospodářského prostoru.

Je REACH pro stavebnictví spíš administrativní zátěž, nebo reálný nástroj pro vyšší bezpečnost materiálů a zdravější vnitřní prostředí budov?

Administrativní nároky existují, ale hlavním cílem REACH je ochrana zdraví lidí a životního prostředí. Ve stavebnictví to znamená nejen ochranu pracovníků během výstavby, ale také ochranu budoucích uživatelů budov po celou dobu jejich životnosti.

Historie stavebnictví ukazuje, například na případu azbestu, že zdravotní rizika některých látek se mohou projevit až po mnoha letech používání. REACH pomáhá taková rizika identifikovat včas, zvyšuje transparentnost dodavatelských řetězců a podporuje používání bezpečnějších materiálů. Proto jej nelze vnímat pouze jako administrativní požadavek, ale jako důležitý nástroj prevence.

Bez znalosti chemického složení materiálů nelze bezpečně recyklovat stavební výrobky ani efektivně podporovat principy cirkulární ekonomiky.

Jak se téma REACH propojuje s udržitelností, cirkulární ekonomikou a rostoucím tlakem na recyklaci stavebních materiálů?

Velmi úzce. Bez znalosti chemického složení materiálů nelze bezpečně recyklovat stavební výrobky ani efektivně podporovat principy cirkulární ekonomiky. REACH pomáhá identifikovat látky, které mohou komplikovat opětovné využití materiálů nebo představovat riziko při jejich recyklaci. Současně roste tlak ze strany investorů, bank a dalších finančních institucí, které stále více hodnotí environmentální a zdravotní aspekty projektů v rámci ESG kritérií. Transparentnost použitých materiálů a omezení nebezpečných látek se tak stávají důležitým faktorem nejen pro udržitelnost staveb, ale i pro jejich financování, certifikaci a dlouhodobou hodnotu.

Přináší vyšší požadavky na chemickou bezpečnost konflikt s tlakem na cenu a rychlost výstavby?

Z pohledu REACH lze říci, že vyšší požadavky na chemickou bezpečnost mohou v některých případech vytvářet tlak na cenu i dostupnost materiálů. To platí zejména tehdy, pokud jsou některé látky nově omezeny nebo postupně nahrazovány bezpečnějšími alternativami. Na druhou stranu je REACH dlouhodobě zavedené a relativně stabilní nařízení, na které jsou výrobci i dodavatelské řetězce již zvyklí.

Na co by si měli dát pozor developeři při zadávání projektu a výběru dodavatelů, pokud chtějí mít jistotu, že v oblasti REACH nic nepodcení?

Jednotlivé požadavky záleží na dané roli subjektu vzhledem k nařízení. Obecně by měli jasně definovat požadavky na chemickou shodu výrobků vůči svým dodavatelům, požadovat deklarace a nastavit proces ověřování dokumentace již ve fázi výběrového řízení.

Může nedostatečná znalost REACH ohrozit kolaudaci, provoz stavby, reputaci firmy nebo budoucí obchodní vztahy?

Nejsem přímo z oboru stavebnictví a v praxi jsem se zatím nesetkala s případem, kdy by nedostatečné plnění požadavků REACH přímo ohrozilo kolaudaci stavby. Hlavní rizika obvykle spočívají v nemožnosti doložit původ materiálů nebo informace o obsahu regulovaných látek, což může vést k regulatorním sankcím, smluvním sporům, reputačním škodám nebo komplikacím při certifikaci budov a realizaci mezinárodních projektů. Význam tohoto tématu navíc roste s rostoucími požadavky investorů, zákazníků a finančních institucí na transparentnost dodavatelských řetězců, udržitelnost a odpovědné nakládání s chemickými látkami.

Které skupiny profesionálů ve stavebnictví by dnes měly mít o REACH alespoň základní orientaci, i když nejsou specialisty na chemickou legislativu?

Jak jsem již zmínila, nejdůležitější je myslet na tyto požadavky již ve fázi návrhu a nákupu. Základní orientaci v REACH by proto měli mít především projektanti, nákupčí, manažeři kvality, pracovníci ESG, developeři a hlavně osoby odpovědné za výběr dodavatelů a materiálů. Právě v těchto fázích lze většině budoucích problémů nejefektivněji předcházet.

Jak podle vás změní požadavky na chemickou bezpečnost stavební materiály a stavebnictví v příštích letech?

V následujících letech se dají očekávat vyšší požadavky na omezení problematických látek, lepší dohledatelnost informací v dodavatelském řetězci. Rizikové chemické látky budou nahrazovány bezpečnějšími alternativami, důraz bude kladen na recyklovatelnost a environmentální dopady materiálů. V rámci rozšiřování ESG požadavků bude nezbytné doložit veškerou chemickou dokumentaci složení a zdravotní nezávadnost použitých výrobků.

Lze očekávat větší tlak na transparentnost složení výrobků, digitalizaci informací v dodavatelských řetězcích, náhradu problematických látek bezpečnějšími alternativami a lepší sledovatelnost materiálů během celého životního cyklu stavby. S rostoucím důrazem na ochranu lidského zdraví, životního prostředí a udržitelnost lze očekávat, že význam REACH bude v příštích letech dále posilovat.

Rubrika: Výstavba

Rozsah: 4 TS

Titulek: REACH ve stavebnictví: Co musí vědět projektant, dodavatel i investor

Autor: Mgr. Eliška Michálková

šéfredaktorka Eurostavu

Perex: Nařízení REACH se ve stavebnictví netýká jen výrobců chemických látek, ale stále více i projektantů, dodavatelů, zhotovitelů a investorů. Kde v praxi vznikají největší rizika, proč nestačí spoléhat na informace od jiných článků řetězce a jak se chemická bezpečnost materiálů promítá do výběru výrobků, udržitelnosti i budoucí recyklace staveb?

***Citace:

Největší riziko vzniká již v projektové fázi, tedy při návrhu řešení, výběru dodavatelů a následném nákupu stavebních materiálů.

Rozhodnutí přijatá již ve fázi návrhu mohou významně ovlivnit chemickou bezpečnost stavby, dostupnost potřebné dokumentace i budoucí možnosti recyklace použitých materiálů.

Bez znalosti chemického složení materiálů nelze bezpečně recyklovat stavební výrobky ani efektivně podporovat principy cirkulární ekonomiky.

***MEDAILONEK ŠRUBAŘOVÁ – prosím, vezměte z dubnového čísla, str. 6

Co dnes v praxi znamená nařízení REACH pro stavebnictví a proč by ho neměli vnímat jen výrobci chemických látek?

Na úvod bych ráda uvedla, co znamená nařízení REACH. Jedná se o nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek. Tvoří jádro chemické legislativy EU a reguluje používání chemických látek jako takových, směsí, a také těch, které se vyskytují v předmětech či složených věcech (např. stavební materiály). Ačkoliv jsou právě požadavky na chemické látky v předmětech klíčové, ne vždy se jim v praxi věnuje patřičná pozornost. Jeden z často zapomínaných požadavků je definovaný v článku 33 a ukládá výrobcům a dodavatelům povinnost informovat zákazníky, pokud předmět obsahuje SVHC neboli látky vzbuzující mimořádné obavy (z angl. Substances of Very High Concern) nad 0,1 % hmotnostních.

Kterých stavebních materiálů a výrobků se REACH v praxi dotýká nejčastěji?

REACH se netýká pouze chemických látek a směsí, ale také látek obsažených ve výrobcích. Ve stavebnictví proto dopadá na výrobce stavebních materiálů, dovozce, distributory i firmy, které tyto výrobky uvádějí na trh nebo používají při výstavbě.

Typicky jde o nátěrové hmoty, lepidla, tmely, izolace, podlahoviny, kabely, plastové výrobky, těsnění, kompozity, kovové komponenty nebo vybavení budov. REACH se však může týkat prakticky jakéhokoli stavebního výrobku obsahujícího regulované chemické látky. Příkladem takových látek mohou být těžké kovy (chrom, olovo, kadmium), arsen, ftaláty či tzv. věčné chemikálie – látky PFAS (per- a polyfluorované alkylové látky).

Kde v projektové a realizační praxi vzniká největší riziko, že se povinnosti podle REACH podcení nebo úplně přehlédnou?

Největší riziko vzniká již v projektové fázi, tedy při návrhu řešení, výběru dodavatelů a následném nákupu stavebních materiálů. Právě v těchto etapách je nejefektivnější ověřovat soulad výrobků s požadavky REACH či dalších souvisejících předpisů. Zvýšenou pozornost je vhodné věnovat zejména výrobkům pořizovaným od dodavatelů mimo EU, kde bývá složitější získat spolehlivé informace o chemickém složení a plnění legislativních povinností.

Další významné riziko představují změny materiálů nebo dodavatelů během výstavby, kdy nemusí být znovu posouzena shoda nově použitých výrobků a dostupnost požadované dokumentace.

Jaké chyby podle vás dělají stavební firmy, developeři nebo projektanti v souvislosti s látkami obsaženými ve stavebních výrobcích nejčastěji?

Častým problémem je předpoklad, že soulad s požadavky REACH již ověřil jiný subjekt v dodavatelském řetězci, aniž by si příslušné informace ověřil také odběratel. Pokud se až v průběhu realizace zjistí, že použitý výrobek nesplňuje relevantní požadavky, může dojít ke zdržení projektu, nutnosti výměny materiálu nebo změně dodavatele, což zpravidla znamená dodatečné náklady a organizační komplikace.

Do jaké míry by měli architekti a projektanti řešit REACH už ve fázi návrhu stavby a výběru materiálů?

Nařízení REACH se mimo jiné dotýká tzv. následných uživatelů, což jsou subjekty, které používají látky při průmyslové nebo profesionální činnosti. Architekti a projektanti zpravidla nejsou subjekty, na které by dopadaly hlavní povinnosti podle REACH, protože chemické látky, směsi, předměty či složené věci sami nepoužívají ani neuvádějí na trh. Jejich role je však klíčová při výběru a specifikaci materiálů.

Rozhodnutí přijatá již ve fázi návrhu mohou významně ovlivnit chemickou bezpečnost stavby, dostupnost potřebné dokumentace i budoucí možnosti recyklace použitých materiálů. Proto by měli mít alespoň základní orientaci v požadavcích REACH, i když nejsou specialisty na chemickou legislativu.

Jak se REACH promítá do odpovědnosti jednotlivých článků řetězce — tedy výrobce, dovozce, distributora, projektanta, zhotovitele a investora?

Právní povinnosti podle REACH mají především výrobci, dovozci, distributoři a v některých případech také následní uživatelé. Projektanti sice obvykle nemají přímé povinnosti podle REACH, jejich rozhodnutí však zásadně ovlivňují výběr materiálů a chemickou bezpečnost stavby. Zhotovitelé odpovídají za použití schválených výrobků a dodržování podmínek jejich použití. Investoři zpravidla nemají přímé povinnosti podle REACH, stále častěji však požadují informace o chemickém složení výrobků v souvislosti s ESG cíli, certifikacemi budov a požadavky na udržitelnost. Úspěšné řízení souladu proto vyžaduje spolupráci celého dodavatelského řetězce.

Mění REACH způsob, jakým by firmy měly přistupovat k technickým listům, bezpečnostním listům a komunikaci s dodavateli?

Ano, mění. Dokumentace představuje klíčový zdroj informací pro posouzení shody výrobků a látek. Firmy by měly aktivně ověřovat aktuálnost a úplnost poskytovaných informací, důležitá je také komunikace s dodavateli o používaných materiálech, případných změnách složení.

Jak složité je v praxi ověřit, zda stavební výrobek neobsahuje látky vzbuzující mimořádné obavy, a co má firma dělat, pokud tyto informace od dodavatele nemá?

Ověření, zda výrobek neobsahuje látky SVHC, může být poměrně složité, jelikož stavební výrobky jsou velmi komplexní výrobky složené z více materiálů a komponentů (informace o jejich složení mohou být rozptýlené v celém dodavatelském řetězci). Pokud informace nejsou k dispozici, je vhodné je od dodavatele písemně vyžádat. Dodavatelé předmětů a složených věcí obsahujících SVHC nad 0,1 % hm. mají zákonnou povinnost tyto informace poskytovat zdarma, bez úplaty.

Od roku 2021 musí společnosti dle požadavků rámcové směrnice o odpadech tyto látky rovněž oznamovat Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) pomocí portálu SCIP. Tato ohlašovací povinnost se týká všech dodavatelů (výrobců, dovozců i distributorů) předmětů či složených věcí, kteří uvádějí své předměty na trh v rámci Evropského hospodářského prostoru.

Je REACH pro stavebnictví spíš administrativní zátěž, nebo reálný nástroj pro vyšší bezpečnost materiálů a zdravější vnitřní prostředí budov?

Administrativní nároky existují, ale hlavním cílem REACH je ochrana zdraví lidí a životního prostředí. Ve stavebnictví to znamená nejen ochranu pracovníků během výstavby, ale také ochranu budoucích uživatelů budov po celou dobu jejich životnosti.

Historie stavebnictví ukazuje, například na případu azbestu, že zdravotní rizika některých látek se mohou projevit až po mnoha letech používání. REACH pomáhá taková rizika identifikovat včas, zvyšuje transparentnost dodavatelských řetězců a podporuje používání bezpečnějších materiálů. Proto jej nelze vnímat pouze jako administrativní požadavek, ale jako důležitý nástroj prevence.

Jak se téma REACH propojuje s udržitelností, cirkulární ekonomikou a rostoucím tlakem na recyklaci stavebních materiálů?

Velmi úzce. Bez znalosti chemického složení materiálů nelze bezpečně recyklovat stavební výrobky ani efektivně podporovat principy cirkulární ekonomiky. REACH pomáhá identifikovat látky, které mohou komplikovat opětovné využití materiálů nebo představovat riziko při jejich recyklaci. Současně roste tlak ze strany investorů, bank a dalších finančních institucí, které stále více hodnotí environmentální a zdravotní aspekty projektů v rámci ESG kritérií. Transparentnost použitých materiálů a omezení nebezpečných látek se tak stávají důležitým faktorem nejen pro udržitelnost staveb, ale i pro jejich financování, certifikaci a dlouhodobou hodnotu.

Přináší vyšší požadavky na chemickou bezpečnost konflikt s tlakem na cenu a rychlost výstavby?

Z pohledu REACH lze říci, že vyšší požadavky na chemickou bezpečnost mohou v některých případech vytvářet tlak na cenu i dostupnost materiálů. To platí zejména tehdy, pokud jsou některé látky nově omezeny nebo postupně nahrazovány bezpečnějšími alternativami. Na druhou stranu je REACH dlouhodobě zavedené a relativně stabilní nařízení, na které jsou výrobci i dodavatelské řetězce již zvyklí.

Na co by si měli dát pozor developeři při zadávání projektu a výběru dodavatelů, pokud chtějí mít jistotu, že v oblasti REACH nic nepodcení?

Jednotlivé požadavky záleží na dané roli subjektu vzhledem k nařízení. Obecně by měli jasně definovat požadavky na chemickou shodu výrobků vůči svým dodavatelům, požadovat deklarace a nastavit proces ověřování dokumentace již ve fázi výběrového řízení.

Může nedostatečná znalost REACH ohrozit kolaudaci, provoz stavby, reputaci firmy nebo budoucí obchodní vztahy?

Nejsem přímo z oboru stavebnictví a v praxi jsem se zatím nesetkala s případem, kdy by nedostatečné plnění požadavků REACH přímo ohrozilo kolaudaci stavby. Hlavní rizika obvykle spočívají v nemožnosti doložit původ materiálů nebo informace o obsahu regulovaných látek, což může vést k regulatorním sankcím, smluvním sporům, reputačním škodám nebo komplikacím při certifikaci budov a realizaci mezinárodních projektů. Význam tohoto tématu navíc roste s rostoucími požadavky investorů, zákazníků a finančních institucí na transparentnost dodavatelských řetězců, udržitelnost a odpovědné nakládání s chemickými látkami.

Které skupiny profesionálů ve stavebnictví by dnes měly mít o REACH alespoň základní orientaci, i když nejsou specialisty na chemickou legislativu?

Jak jsem již zmínila, nejdůležitější je myslet na tyto požadavky již ve fázi návrhu a nákupu. Základní orientaci v REACH by proto měli mít především projektanti, nákupčí, manažeři kvality, pracovníci ESG, developeři a hlavně osoby odpovědné za výběr dodavatelů a materiálů. Právě v těchto fázích lze většině budoucích problémů nejefektivněji předcházet.

Jak podle vás změní požadavky na chemickou bezpečnost stavební materiály a stavebnictví v příštích letech?

V následujících letech se dají očekávat vyšší požadavky na omezení problematických látek, lepší dohledatelnost informací v dodavatelském řetězci. Rizikové chemické látky budou nahrazovány bezpečnějšími alternativami, důraz bude kladen na recyklovatelnost a environmentální dopady materiálů. V rámci rozšiřování ESG požadavků bude nezbytné doložit veškerou chemickou dokumentaci složení a zdravotní nezávadnost použitých výrobků.

Lze očekávat větší tlak na transparentnost složení výrobků, digitalizaci informací v dodavatelských řetězcích, náhradu problematických látek bezpečnějšími alternativami a lepší sledovatelnost materiálů během celého životního cyklu stavby. S rostoucím důrazem na ochranu lidského zdraví, životního prostředí a udržitelnost lze očekávat, že význam REACH bude v příštích letech dále posilovat.